Otázka č.5

Co rostliny hmyzu poskytují

K. Lamková

• Nektar

• Pyl

• Olejnaté látky

• Krmné chlupy

• Materiál ke stavbě hnízd

• Místo pro vývoj larev hmyzu (Blastophaga)

• Místo pro kopulaci

• Úkryt

Nektar

Sekret zvláštních žlaznatých orgánů v květech i mimo květ. Tvar i skladba nektárií jsou pro každý druh rostliny individuálně typické. Uvnitř květu nalezneme na určitých místech žlázky, které vyměšují různě sladkou šťávu, jíž květy lákají hmyz. Nektaria bývají uložena tak, aby se hmyz jdoucí za květní sladinou, musel svým tělem dotknout prašníků, které jej popráší pylem. Včely poprášené pylem se při prodírání k nektaru dotknou blizny a tím se nalepí pylová zrna na bliznu. Kromě květních nektarií se někdy vyskytují i mimokvětní nektaria, umístěná například na listech a pupenech rostlin. Nektar je vodní roztok cukrů, jde o fruktózu, glukózu, sacharózu a maltózu. V nektaru se vyskytuje i malé množství alkoholů, aminokyseliny, organické kyseliny, fosfáty a jiné látky.

Pyl

Pyl jsou samčí pohlavní buňky květin. Pylová zrnka obsahují to nejlepší, co mohou rostliny poskytovat. Pyl obsahuje aminokyseliny, jež jsou v játrech, dále nenasycené mastné kyseliny -linolovou, linolenovou, arachidonovou, které jsou zdrojem vitamínů. Jejich nedostatek je u lidí příčinou bolesti hlavy a způsobuje poškození jater. Pyl obsahuje vitamín A, E, komplex vitamínů B. Pyl se doporučuje užívat při poškození a nemocech jater. Pyl snižuje také vysoký krevní tlak. Při vyčerpání organismu a prodělání těžkých onemocnění přináší užívání pylu rychlé zotavení. Pyl upravuje psychiku, podobně jako mateří kašička a má až omlazující účinek. Švédové doporučují užívání preparátů z pylu při zánětech a zbytnění prostaty. Při cukrovce užívání pylu působí podobně jako tablety užívané při léčbě cukrovky. Tím, že obsahuje celý komplex vitamínů B, užívá se při zánětech nervů, při bolestech zad. Obvyklou denní dávkou je 25 g pylu na noc. U anemických dětí se užívání pylu projeví zvýšením počtu červených krvinek a krevního barviva.

Jinou látkou, kterou včely na rostlinách sbírají, je medovice. Obsahuje sacharózu a jiné složené cukry, bílkoviny, organické kyseliny, minerální látky a vitaminy. Vytvářejí ji mšice a červci, jež ji poskytují mravencům, kteří je za to chrání. Medovice se často nachází na jehlicích a listech stromů a keřů.

Trichomy/chlupy

Jednobuněčný nebo vícebuněčný výrůstek z pokožky rostlin. Podle funkce se rozeznávají: chlupy krycí (měkké, tvrdé, štětinkovité, terčovité až parohovitě větvené), nejčastěji mrtvé buňky, které nevylučují žádné látky; chlupy žláznaté (žlázky), vylučující různé látky, vodu, sliz, pryskyřice aj. (např. u hluchavkovitých); chlupy žahavé, obsahující specifické jedy (např. u kopřivy); chlupy absorpční, přijímající z prostředí vodu s rozpuštěnými látkami (např. kořenové vlášení, trávicí chlupy masožravých rostlin). – Shodné funkce jako chlupy zastávají tzv. emergence, výčnělky a vícebuněčné výrůstky, na jejichž stavbě se kromě pokožky podílejí i jiná rostlinná pletiva (zejm. krycí, tvořící např. ostny růží, žláznaté a další).

Jak rostliny opylovače lákají?

•Barevné signály

•Tvarové signály

•Pachovými signály

•Chuťové vjemy

Uspořádání květů

•Nektar i pyl snadno přístupný

•Nektar méně snadno přístupný

•Zvonkovité květy

•Nálevkovité či kornoutovité květy

•Trubkovité květy

•„Motýlokvěty“- květy bobovitých rostlin

•Klamavé květy

•Sdružené vjemy hmyzu

Medonosné rostliny

Včelařské rostliny – kulturní i planě rostoucí rostliny, které poskytují včelám nektar, pyl, popř. i surovinu pro tvorbu propolisu; v ČR více než 150 druhů. Zahrnují zejm. rostliny, které hostí producenty medovice, např. mšice. Z včelařského hlediska (kvalita včelí snůšky) jsou nejdůležitější hmyzosnubné (entomofilní) rostliny pěstované (ovocné stromy, řepka, akát, maliník, jetel, slunečnice, svazenka) a planě rostoucí, např. hluchavky, smetanka lékařská (pampeliška) a další.

K medonosným rostlinám patří řada kultivovaných druhů užitkových rostlin, například ovocné stromy : třešeň, hruška, jabloň, meruňka, švestka, višeň, srstka, rybíz, jahoda.

K medonosným rostlinám patří i pícniny jako bob obecný, jetel zvrhlý, jetel luční, jetel plazivý, komonice bílá, štírovník růžkatý, tolice setá, vičenec vikolistý, různé druhy vikví.

Jinou skupinou jsou olejnaté rostliny: len setý, mák setý, řepka olejka, slunečnice roční.

Ze zelenin sem patří okurka, tykev, různé druhy kapusty, mrkev a cibule kuchyňská. Významnou medonosnou rostlinou je i pohanka a tabák viržinský.

Velmi mnoho medonosných rostlin patří k léčivým. Lze sem zařadit kostival lékařský, třezalku tečkovanou, dobromysl obecnou, prvosenku jarní, jitrocel kopinatý, anděliku lékařskou, proskurník lékařský, levanduli lékařskou, mátu peprnou, meduňku lékařskou, oman pravý, routu vonnou, srdečník obecný, yzop lékařský.

K medonosným rostlinám patří též mnoho stromů a keřů, například borovice lesní, jedle bělokorá, smrk ztepilý, modřín opadavý, trnovník akát, jilm vaz, bříza převislá, buk lesní, dub, habr obecný, jeřáb obecný, javor, olše lepkavá, lípa srdčitá, vrba, brslen evropský, střemcha hroznovitá, dřišťál obecný, dřín obecný, hloh, krušina olšová, líska obecná, řešetlák počistivý, růže šípková, trnka, ptačí zob, brusnice borůvka, ostružiník křovitý a malina.